První taneční

Včerejší večer se nesl ve znamení společenských šatů, obleků a lodiček. Začaly nám totiž taneční…

 šaty, boty, vlasy, nehty a šminků tři kila J

Taneční začínaly v sedm hodin, ale už od půl šesté se česalo, oblíkalo, malovalo, prostě všelijak zkrášlovalo. Nevím jak kluci ale pro nás holky to je docela fuška. Když konečně ve tři čtvrtě na sedm zazvonil můj domluvený partner, nervozita dosáhla vrcholu. Poslední pohled do zrcadla, zkontrolovat účes a jde se.

Když jsem uviděla kluky v oblecích, šla jsem do kolen (tedy kdyby mi to moje asi sedmicentimetrové podpatky dovolily). Se spolužákama se znám jen ze školy, džíny a triko, to je celá středoškolská móda. Ovšem teď jsem nepoznávala ani svoje dlouholeté přítelkyně.

První, co jsme se (hlavně tedy pánové) učili, byla výzva k tanci. Když jsme se všici spárovali a chodili po kruhu, začali jsme s mazurkou, kterou jsme zvládli bez nejmenších obtíží. Větší srandu jsme si užili při polce. To vám bylo pošlapanejch prstíků… Měla jsem štěstí, můj partner polku ovládal, takže mi na nohy nešlapal a kupodivu ani já jsem ho moc nepošlapala
(podle jeho slov jsem mu na nohu nešlápla, ale já mám podezření, že se jen snažil být gentleman). Jediný kdo mi dupl na nohu byl spolužák, který k nám přihopsal s kamarádkou… Odnesly to silonky a malíček J.

Když už jsme tu polku zvládli i točit byl čas na pauzu a po té na dámskou volenku, která se zejména pánům opravdu líbila, protože konečně nemuseli sprintovat na dámskou půlku sálu a ještě si u toho zapínat sako.

Přišel zlatý hřeb večera - waltz. Je to krásný tanec. Taneční mistr se vyjádřil, že je to tanec švihový a můj tanečník dodal že by mě rád něčím švihl J. To je u nás dvou takový vřelý projev sympatií. Waltzem jsme ukončili první lekci a naprosto unavení jsme pádili k domovům.

Já osobně jsem se nejvíc těšila na to, až zuju lodičky a vklouznu do pohodlnejch a hlavně placatejch pantoflí. Ale jinak to byl moc krásný večer.