Sirka

Když jsem si v pátek přede mší sedla do lavice, ležela tam sirka. A ne ledajaká sirka. Měla asi deset centimetrů a červenou hlavičku. Chvilku jsme se na ni dívala a napadlo mě, že jediným cílem její existence je, aby zapálila oheň.

 Představte si, že byste byli sirka. Jednou by vás někdo vytáhl z krabičky, škrtnul, vy byste zahořeli a pak konec.

 Kdyby byla sirka sobecká a odmítla zapálit oheň, nesplnila by svůj účel a skončila by v odpadcích jako ohořelý kousek dřeva. Pokud se ale malá sirka rozhodne obětovat a rozhoří s ze všech svých sil aby mohla zapálit oheň, z jejího malého plamínku je pak spousta světla a tepla a ona sama se stane součástí toho ohně. (kdo z vás nehodí zapálenou sirku do ohně, když už oheň hoří?).

Každý z nás je takovou „Boží sirkou“. Chodím teď na přípravu na biřmování.Myslím, že biřmování je také takové škrtnutí v našem životě. Příležitost rozhořet se a stát se součástí „velkého ohně“ a nebo zapalovat doutnající klacíky mimo „velký oheň“. Naše štěstí ale je, že na rozdíl od lidí a sirek, Bůh nás nikdy nedá mezi odpadky jako ohořelý kousek dřeva. Vždycky nám dá šanci se znova rozhořet.